Válečníci

Má duše už má klid

18. dubna 2017 v 14:19 | J.

Nazdárek kašpárek,
dnes je velký den a tak jsem se rozhodla napsat nějaký eňo-ňůňo článek. Velký den byl vlastně včera. Proč? Anoo, ti zatracení Válečníci konečně dorazili do knihkupectví. Přišlo mi však nepravděpodobné, že knihu seženu ve svátek a ještě k tomu přesně v den vydání, a tak jsem po ní šla pátrat až dnes po škole. Mamča se o tom však nesměla dozvědět! Kdyby se dovtípila, že jsem si byla koupit knihu, tedy že jsem utrácela za kraviny, slušně by mne zlinčovala! A tak jsem po vystoupení tramvaje sprintila do nejbližšího a nejošklivějšího nákupního centra s vidinou koupě té skvělé knihy.
V mém oblíbeném knihkupectví ji však neměli, jaká škoda! Ale je to jejich boj, že jo. Takže jsem pak zašla do svého neoblíbeného knihkupectví, kde nikdy nic nemaj a tam ji zázrakem měli! Woohoo! Hned co jsem přestala valit oči, pospíchala jsem k prodejnímu pultu. Z peněženke jsem vytasila své svačinové many a zakásla hrdě celý nákup!
Pak jsem knihu hodila nezdvořile do svého báglu a běžela na autobus. Doma jsem ji tajně vytasila ve svém pokoji a půl hodiny ji osahávala a očmuchávala.
Pardon za kvalitu fotku, je to focené dva roky starou kalkulačkou. Ale pro ilustraci mé spokojenosti to bohatě stačí.

Následovně jsem knihu čapla a hledala jí vhodné místo v mé knihovně. Bylo už z dálky jasné, že ke svým sestrám se moc hodit nebude, ale až bude mít další sourozence, vsákne se to.

Kdy ji vytáhnu z knihovny zas je nejisté - zrovna čtu něco jiného a děj předchozích knih si pamatuji pouze matně, takže bude nutné si je zopáknout. Tipuju, že s mojí rychlostí jí budu mít přečtenou o Vánocích. Ale hlavně, že už je doma!

A co vy, už jí taky máte doma? 8-)

Ohlédnutí za Warrior Cats

27. července 2016 v 16:28 | J. (tohle je vždycky ta nejvíc dramatická část článku)

Warrior cats - Divoké kočky

Sice jsem nevěřila, že se kdy k tomuhle tématu vrátím, ale po prozkoumání blogu Inky jsem se rozhodla nějaký ten článek napsat. Stejně to tu zeje prázdnotou ;D

Hrozně se mě postesklo po těch časech, kdy pro mne byly Válečníci vším a časy, kdy jsem se blogu věnovala naplno. Nejvíc se mi líbí, jak byl blog nejdřív jen o Warrior cats a mých příbězích s tím spojených a jak potom začal upadat a stávala se z něj kupa sraček. Ale o tom dnes nechci psát. Dnes budu psát o mě a vztahu k Warriors. Celý článek bude doplněn nádhernýma kresbama z mýho mládí.

Tenhle obrázek se opravdu pro pamětníky. Vkládala jsem ho sem možná mezi prvními články. Jedná se o kresbu Leopardky za svitu hvězd. Seksy.

Moje obsese Warrior cats začala na youtube. Ano, na youtube. Už delší dobu jsem mezi doporučovanýma videama nacházela právě Warriors, ale nikdy jsem na to nechtěla klikat - myslela jsem si, že je to nějaký anime a bála jsem se, že se mi to bude líbit (ano, vůči anime mám averzi dodnes). No ale jak to tak bývá, zvědavost mi nedala a já se na video koukla. Byla to animace od DuckFeatherz o Jasněnce a Rychlíkovi. Strašně se mě to dotklo a já ihned začala zjišťovat víc informací.

Opět nádherná kresba z mé dílničky. Vsadím se, že si na ní nikdo nepamatuje ;D

Nějakou dobu trvalo, než jsem od mamky vyžebrala samotnou knihu. Bydlela jsem tehdy v Lípě a u nás se ta kniha nedala asi sehnat. Jinak nevím, proč bychom jí jely koupit do Liberce, ale ok. I když jsem knihu četla až později, celým příběhem Warriors jsem byla naspoilerovaná a tak pro mě nic nebylo překvapením. Škoda no :D

Jedna z mých "legendárních" kreseb, na které jsem byla pyšná :D Boha, vždyť je to děsný.

Na internetu jsem objevila Mossin blog o Warriors a tím to začlo. Chtěla jsem mít taky blog. Chtěla jsem mít tak dobrý blog, jako ona! (nechci jakoby nic naznačovat, ale po pěti letech snažení se mi to docela vydařilo .. sice v jiné branži, ale hej) A tak mě nenapadlo nic jiného, než ji zkopírovat. Zkopírovala jsem dva články o jejích postavách a když mi pak Misha pod jeden napsala, proč kopíruju, myslela jsem, že s celým blogem skončím. Ano, takhle jsme uvažovala jako malý děcko. Avšak nevzdala jsem se, články jsem smazala a napsala jsem nové, moje!

Na tohle jsem taky byla kdysi pyšná, neviděla jsem tam žádné chyby. Teď, po pěti letech slepnu kdykoliv můj zrak zalétne k Pohromově tlamce. Ale dobře, ty oči jsou docela pěkně vybarvený :D

Najednou jsme se začali všichni tak nějak stmelovat, najednou se ukázalo, že fanoušků Warriors je několik. Už z nás byla parta! A jestli se nepletu tak jsem to byla já, Misha (kterou jsem si tak nějak neoblíbila :D), Cryx, Trolejbusačka (nemůžu zapomenout na to, jak jí řidič trolejbusu vynadal, že si fotí jeho vozidlo :D), Sandstar a její sluhové, Inka, Sneu a samozřejmě i Rainy, která tak ráda prohlašovala, že jsem jí zkazila život ;D Tak sorry dítě, příště na tebe vymítače pošlu rovnou. Samozřejmě nás bylo více, ale na tyhle si pamatuju tak nějak nejlépe.

Kvůli této kresbě jsem se pohádala se svojí spolužačkou - řekla mi, že to má divný oči a já na ní seslala hněv boží. Smutné je, že už po roce jsem se z lásky k tomuto dílu vyléčila a uviděla to taky. Ta spolužačka měla pravdu.

Pak začalo strašné období mého blogu. Začala jsem psát vlastní příběh. Příběh, který byl inspirován realnýma situacema. Možná už jsem to zmiňovala, ale byla jsem dostatečně retardovaná na to, abych pojmenovala své spolužáky válečnickými jmény. Jak možná tušíte, já jsem byla Veverka, jeden kluk co mě balil byl Mývalí Kožich, jeho bff byl nějakej ten Plamen a moje platonická láska byl Ohnišoust (už si nepamatuju pžesne jeho jméno :c). No a vše co se odehrálo v realitě jsem převedla do kočičího světa. Jen jsem teda neměla děti s Mývalím .-. A on se ten příběh hrozně podobal příběhu Ashfura a já za to prostě nemohla, když se to tak stalo v realitě :D Díkybohu jsem tenhle příběh brzy dopsala.


Pak jsem ale bohužel sepsala mnoho dalších příběhů, jako třeba další díl Sněžného klanu "Smrtící řeka" a pak i spešl edice "Kočky co zlomily osud" nebo "Klan Šedé stezky". Pak už jsem psala jen pytlovinu Pach Mrkve, že? Pak jsem ještě chtěla psát Cabin fever no, ale jsem ráda, že jste mě zastavili ;D Jelikož už to bylo strašně mimo Warriors.

Konec článku, jsem strašně líná psát hovna dál, tak si užijte tohohle oživení a za několik měsíců zase nashle!
 
 

Reklama