Výplody

Takže žádnej konec RPG éry?

12. března 2017 v 20:03 | J.

Ahoj,
uběhlo století a něco a já jsem se rozhodla napsat článek. Hlavně za účelem propagace, heh. Ale k tomu se dostaneme později.
Jak víme, v lednu definitivně pošlo Blueforum. Objevilo se tu však nové forum a to forum2.cz, které ačkoli je teprve v začátcích a má mouchy, je dostačující náhražkou za zesnulé blueforum. Já jsem si sice se smrtí bluefora řekla, že už žádné RPG hrát nebudu, ale .. eh, to bych nebyla já.
Pravidelně gůglím a kontroluji, jestli neexistují nějaké nové kočičí RPG. Jak skončilo blueforko, bylo mi jasné, že RPG už bude minimum. Ale nebylo tomu tak! Objevila se nová RP! Teda .. nevím, esli je nová, každopádně jsem se na ni musela samozřejmě hned regnout.
Vyrobila jsem si svou bambillióntou postavu jménem Jenda a šla jsem hrát.
Ale na tý RPG nikdo nebyl :c A tak jsem přinutila svojí pravou ruku, Safku, aby se tam regla. A ona se tam regla. takže teď už tam nejsem jen já, ale i Safka 8-) Ale pořád je to málo a my chceme hrát s více člověkopsama!
Kam tím mířím? Samozřejmě. Chci vás přinutit se tam zaregistrovat. Bude to sranda, když tam budou aktivní lidi. Nevím tedy kdo je autorem té RPG, ale jistě to bude nějaký pašák.
Takže jestli někdo chodí na tenhle blog a čte tenhle článek, prosím, aby zvážil, zda se nechce zaregistrovat sem;

http://wild-cat.forum2.cz/

A pokud ano, tak budu mít radost :') Přísahám, že se tam nebudu s nikým fajtit. Chci hrát!

A na závěr, aby to tady nebylo tak prázdné, můj Jeník;

Napsat kvalitní článek je velmi obtížné

3. ledna 2017 v 20:22 | J.

Alo,
dnešní článek vám zakazuji číst, je totiž plný kravin a blbostí. Ale,... to je vlastně téměř každý můj článek, no ne? :D Napsat článek o hovně totiž umí kde kdo. Hlavně já v tom vynikám. Ale napsat kvalitní článek? To už jentak někdo neumí. Koukala jsem se totiž na Saw a připomnělo mi to ty mé dávné kvalitní články na oné téma. Přijde mi, jako bych nikdy nedokázala napsat nějaký vážný a kvalitní článek. A já jsem si tak strašně přála jít na novináře/reportéra. To jste ještě neslyšeli? Tak já vám to povím.
Zkrátka mě vždy bavilo do všeho strkat nos, starat se o cizí lidi a tak. Vždy jsem se zvládala rozepsat i o blbostech. A tak mi teta dva roky zpátky navrhla, že bych si měla dát přihlášku na novináře. Hodně se mi ta myšlenka líbila, jelikož jsem takové postavy měla v příbězích/filmech/hrách moc ráda. Avšak strašně jsem se bála lidí, jakože co když mi to psaní nepůjde a ztrapním se? A tak jsem šla na umělku, tam, kam jde každý asociál. No, umělka mě trochu změnila pohled na svět. Třeba to, že nechci být takový asociál jako moji spolužáci a částečně jsem odbourala ten strach z cizích lidí. A teď, po roce na střední jsem si vzpomněla na ten tetin návrh. A leží mi hodně v žaludku. Měnit školu nehodlám, ale tak nějak tuším, že jsem jí měla poslechnout a na toho novináře jít. No, smůla, lidi dělaj chyby.
Ale to jsem nějak odbočila koukám. Prostě bych ráda někdy napsala nějaký zajímavý článek, vrátila se zpátky do toho "tvůrčího" psaní jako před lety. Ano, sice ty články stály za prd, ale aspoň jsme měla o čem psát. Teď nemám vůbec žádné nápady. A to i u kreslení. Už mě to vůbec nebaví tak, jako dřív. Prostě nemám žádný nápad na nic kreativního. Ale u kreslení už je tomu tak hodně dlouho.
Proč mi přijde, že se furt lituju? :D Ale já se nelituju, přísahám! Píšu věci tak jak jsou ;-;
Jinak tedy vítám rok 2017 8-)

již brzy jistě napíšu kvalitní článek..

Recenze domácích mazlíčků

9. února 2016 v 19:55 | J.

Recenze domácích mazlíčků

..aneb lze vůbec zvířata mezi sebou hodnotit? Já říkám, že ano!

Mám tři blogy a ani na jednom nevím, co přidávat za články. Takže sem dnes vymyslela tohle téma - pokud přemýšlíte o pořízení domácího mazlíčka, můžete si přečíst mé recenze! Samozřejmě jsem neměla úplně všechna zvířata, ale dost na to, abych tenhle článek mohla sepsat ;D

Takže .. jdeme na to děcka?

1.Pes
No jistě, pes, nejlepší přítel člověka. Ale je tomu opravdu tak? Ano, je :D Se psem prostě zažije nejvíc zážitků, můžete s ním chodit a jezdit kamkoliv (kromě obchodů, samozrejme), pes s váma bude běhat, skákat .. zkrátka, udělá pro vás vše co je v jeho silách ;D Pes vás aj ochrání před úchylama, takže se nemusíte bát chodit někde po venku samy. Taky s ním můžete dělat spoustu kynologických sportů, pes se toho spoustu naučí. Ještě k tomu existuje spousta krásných plemen, takže každý si najde psa, který mu přesně povahou vyhovuje. Existují i plemena, která se chovají v mnoha věcech jako kočka, takže i milovníci koček nemusí brečet ;D
Abych ale neopoměla, mají také své chyby. Například onemocnění u mnohých plemen a hlavně u nepapírových psů. Nepodporujte množírny, pokud nechcete psa s PP, tak běžte do útulku, nebo si ho vezměte od někoho, kdo ho dává zadarmo, max. za poplatky na očkování. Já mám psa za cenu očkování a odvozu, viděla jsem jeho mámu a jsem v kontaktu se majitelkou jeho sestry, ale to neznamená, že znám jeho původ. Znova už jedině útulkáče nebo papírovýho psa.

2.Kočka
Měla jsem jednoho kocoura, jmenoval se Mates a díky němu mám na kočky špatný názor. Buďto se bál, nebo byl agresivní, takže vzít ho do ruky bylo docela o život. Jistě, měla jsem ráda kočky, ale to jsem asi přehlížela jejich vražednou povahu. Kočka za váma prostě nepřijde, není vám vděčná za to co pro ní děláte a bla bla bla. Prostě furt jenom prskaj, škrábou a jsou nepříjemný. Jó, je spoustu videí roztomilých koťat nebo vtipných koček, ale .. roztomilost je přejde. Jsou to zvířata ďáblů, to mi věřte ;D Knižní série "Warriors" dokonce potvrzuje nevděčnost koček, když se Rusty vydá do lesa a to, že jeho majitelé trpí, je mu uplně šumák :D Chápu, že někteří lidé mají rádi právě tu vznešenost kočky a třeba naopak jim přijdou psi blbí svojí posedlostí společností.

3.Fretka
Fretka určitě není zvíře pro každé, musíte mít na ně nervy z ocele. Fretky dost koušou, hlavně při hraní a mají opravdu silné zuby. Jsou to mrchy, dělají si co chtějí a když jim něco zakážete, tak vlastně nezakážete. Fretce nelze poručovat, pokud něco chce, udělá vše, aby to dostala. Právě proto, pokud si zamiluje třeba okurku nebo papriku, dají se naučit skvělé kousky. Samozřejmě se neučí v rychlosti psa nebo prasete, mají na všechno svůj čas a o konci cvičení rozhodují samy. Já tu svojí mršku naučila čtyři cviky, což je docela slušný. Fretky jsou totiž -jak jsem zmínila- nesmírně tvrdohlavé. Ale přiznám se, že fretku už bych nikdy nechtěla.

4.Králík
Králíci jsou hrozně roztomilí, krotcí a heboučcí. Králíka doporučuju jako mazlíčka do postele, ale určitě ho lze využít i na ty vtipný králičí agility :D Králíka jde určo naučit prá triků, ale nevím, jestli je dokážou splnit úplně na povel. Moji králici jsem nic nenaučila, jelikož se hrozně bála běhat po pokoji. Snažila jsem se jí to odnaučit a několikrát to schytal můj milovaný koberec. Přiznám se, že pro jejich roztomilost bych to s králíkem klidně zkusila znova.

4.Křeček
Křečky jsem chovala několik let a mám s nima asi nejvíc zkušeností. Křeček je sice hloupej a moc se toho nenaučí, ale určo je to skvělej mazlíčekpro malý děcka, co se chtějí starat o nějaký zvířatko. Lépe jsou ochočení syrští křečci. Existuje velká škála barev křečků, druhů srsti i očí. Povahou se každý liší, měla jsem křečků snad 20 a každý byl jiný. Znova už bych si ho ale nepořídila, křečci jsou smaotáři a tak je nelze mít v jedné kleci. Naopak je to dobré, protože nemusíte mít nutně dva.

5.Potkan
Potkan je ze všech hlodavců nejchytřejší, jsou to největší mazlíci a zároveň aktivisti. V jednu chvíli se s drivem naučí několik triků a hned na to může spát u vás v kapuci. Povahově jsou také rozmanití, ve směs ale stejní. Měla jsem dvě holčiny, co byly líné a měly rády klid i pohlazení. Další dvě si pro pohlazení přišli málokdy, nejvíc je bavilo mi běhat po pokoji a zkoumat nová místa. Teď mám další dvě holky, často je hladím, ale nenechávám je po mě lézt nebo se nijak extra nehladím. Chci aby raději zkoumaly, než se schovávaly.

6.Myš
Myši jsou skvěle chytré a učenlivé, téměř jako potkan. Avšak víc se bojí, ikdyž i to lze odbourat. Věřím, že jsou vesměs stejné jako potkan, jen mají jinou škálu barev a jinou velikost. Měla jsem myšek asi 8, také byla každá jiná. Největší hvězda byl můj první myšák Teepee, který se na stará kolena naučil skvělé triky. Jeho video lze shlédnout zde.

No a tento nudný článek končí, příště se můžete těšit na další nudný článek. Třeba článek, kde se podíváme do daleké minulosti tohohle blogu ;D Těšte se

Nikdy už to nebude jako dřív...

5. července 2015 v 23:56 | J.

Nikdy už to nebude jako dřív..

Přeju hezký večer,
zalíbilo se mi téma týdne ''Nikdy'' a ikdyž je neděle, poslední termín, rozhodla jsem se na poslední chvíli vykecat. Asi očekáváte, že článek bude o tom, jak se doba změnila a jak jde všechno do kytek - tohle si tentokrát odpustím a ikdyž je nad slunce jasné, že doba je prostě v kelu, vynechám to.
Abych se správně vyjádřila, dnes tu proberu větu ''nikdy už to nebude jako dřív'', která mi byla v nepřijemné situaci sdělena. Nikdy jsem takhle vážný článek nepsala, ani jsem takhle vážně nikdy nemluvila - dá se říct, že je to pro mne nové, takže prosím o odpuštění, tenhle článek nebude žádný zázrak.
13.července 2013, stalo se to téměř před dvěmi lety, tenhle den - ať je to měsíc jakýkoliv - mi tuhle nepříjemnost připomene. Tehdy byl pátek, pátek 13., pro mě zcela normální prázdninový den, předchozího dne jsem byla nakupovat s tetou, bratránkem a babičkou věci do školy. Babička se dnes měla stavit pro dvě orchideje. Ráno jsem se probudila, obstarala zvěř a šla jako vždy na počítač. Moje mamka ještě spala a proto jsem jí nechtěla rušit děláním snídaně. Psala jsem si s kamarádkama, když v tom najednou slyším z vedlejší místnosti hysterický pláč - moje mamka telefonovala. Tehdy ve mě hrklo, nikdy nezapomenu, jak jsem se cítila. Zašla jsem za mamkou do pokoje a viděla jí, jak se s pláčem snaží oblíknout. ''Něco se stalo. Babička nedýchá.'' řekla mi a zkameněla jsem. Zkameněla jsem na dlouhou dobu, ptala jsem se mamky na nějaký otázky, ona neodpovídala, pouze řekla, že zavolá taxíka a jede k tetě a babiččce. Řekla mi, ať zůstanu doma, jenže já jsem odmítla - prostě jsem chtěla jet s mamkou a psychicky jí podpořit. Teď tuším, že jsem asi jezdit neměla. Přijeli jsme k tetě, kde babička bydlela a tam jsme se dozvěděli že je babička už po smrti. byla jsem pořád zkamenělá, nemohla jsem s nikým promluvit, ani jsem nebrečela. Byl to opravdu hroznej pocit, všichni okolo mě brečeli, obímali mě a já jsem prostě brečet nemohla, byla jsem z toho v šoku. Bylo mi to opravdu tak hrozně trapný, že jsem chtěla jet domů. Nechtěla jsem vidět ty tváře mojí zdrcený rodiny, při pohledu na ně mě to zevnitř dralo, ale zvenčí nic. Rozbrečela jsem se až ke konci dni, kdy už jsem ze šoku pomalu vycházela. Vím, že jsem tetě na rameni řekla ''Chci aby to bylo jako dřív.'' a mamka v zádech odpověděla ''Už nikdy to nebude jako dřív!''. Tenhle den mi navždy změnil život.
Moje babička mi nahrazovala tátu, až do roku 2012 jsem s ní bydlela v jednom bytě. Babička se o mě starala, když byla mamka přes den v práci, večer jsem pak do práce chodila s babičkou. Zažila jsem toho s ní tolik. V její práci byla vždycky legrace, dělala uklízečku, tak jsem jí vždycky hrozně ráda pomáhala vynášet koše nebo zametat. S koštětama jsem tehdy tančila nejraději. Když jsem v práci byla hodná a pomohla jí, stavili jsem se cestou na autobus v OD Ještědu. OD Ještěd pro mě hrozně moc znamená, dnes už bohužel nestojí, ale v mém srdci tu stále stojí ten žlutej úl s mojí babičkou uvnitř jednoho průchodu, jak mi kupuje Fornetti. Nikdy nezapomenu, jak jsme průchodem procházeli, stavili jsme se ve zverimexu a v zimě jsme se koukly po vánočních ozdobách. Někdy jsme se setkali s mamkou, běžela jsem jí obejmout a pak si vyžebrat návštěvu hračkářství. Moje babička milovala Vánoce, hlavně tedy perníčky - to byly její umělecký díla. Ani já - žákyně umělecký školy - nedokážu to, co dokázala ona. Když jsme se rozdělovaly - já a mamka jsme se stěhovali do vlastního bytu a babička se stěhovala k tetě, vzpomínám si, jak jsem k ní chodila přespat, jak jsme převlíkali postel, jak jsme koukali v televizi na kriminálky, jak mi tehdy představila Chesney Hawkse .. to si pamatuju moc dobře, není to ani tak dávno. To babička mě vypravovala jako malou do školy, to ona mě ukládala do postele, to s ní jsem koukala na všechny ty seriály mého dětsví, to s ní jsem luštila křížovky, to ona mi ukazovala, jak se vaří .. Tak tyhle doby jsou pryč. Takhle to už nikdy nebude a já to vím. Jen se přes to ještě nedokážu přenést, ale věřím, že jednou mě čas naučí. Koneckonců, babička žije v mých vzpomínkách a tam zůstane navždy tak šťastná, jako si jí pamatuju. Mám na ní jen hezké vzpomínky :')
Mimoťap, jedna z orchidejí, pro kterou si babička měla přijít mi stále zkrášluje pokoj :)






Doufám, že tenhle článek není moc velká hovadina. Stejně myslím, že ho za chvíli smažu ..

Jak šel čas..

23. ledna 2015 v 23:43 | Veverka

Jak šel čas

Hezký večer,
myslím, že po takové dlouhé době nikdo neočekával, že blog obživne a nebo dokonce - že se tu objeví i nějaký článek. Opak je pravdou a já silou vůle píšu tenhle článek. Já - Veverka-DK, Jeeperka, Rakeťák, nebo jakékoliv další přezdívky- jsem se rozhodla, že po roce napíšu článek s odpovědma na veškeré vaše otázky.
Blog jsem tehdá smazala z jednoho nesmyslného důvodu, který tu nechci rozebírat. Přiznám se, že jsme po něm ani nezasteskla, možná párkrát jsme si vzpomněla, na to, že mi chybí moji čtenáři a jejich věčná aktivita a milé komentáře. To je taky důvod, proč tu jsem. V červenci 2013 se v mojí rodině stala ošklivá věc, která pro mě byla opravdu zdrcující. Od té doby to šlo z kopce se vším tímhle. Myslím, že jsem se na nějaké články ještě zmohla, ale později, v lednu 2014 jsem se odloučila. Za tu dobu, dobu pouhého roku, se dost věcí změnilo. Získala jsem spoustu nových zkušeností, spoustu nových poznatků o přátelství a rvalitě, jenom ta láska - ta je pořád stejná. Pořád miluju fiktivní postavy a tak to ještě asi dlouho zůstane. Nepočítám svoje štěně, můj Vánoční dárek, to nejlepší co jsem mohla dostat a díky čemuž jsem si na blog nijak nevzpomněla. Je mu dneškem už skoro šestnáct měsíců, ale pro mě je to pořád štěňátko, největší štěstíčko a jediné světlo v mém životě. Celý rok mě provázel seriál Supernatural, který tu vydržel dodnes. Díky tomuhle seriálu jsem se mohla i z těch nejstresovějších situací uklidnit a prostě je vypustit z hlavy. Rok 2014 byl docela psychicky těžký a tak si myslím, že bych na blog stejně první půlrok nic nepsala. Byl opravdu nepříjemný, jde o rodinné důvody. Doufám, že to pochopíte i bez veškerých detailů, nechci o tom mluvit. V létě jsem byla u moře a tehdy jsem opravdu zamýšlela ''Kdybych měla blog, napsala bych o naší cestě článek.'', ale nezdařilo se mi vše sepsat. Na podzim už to bylo lepší, pouze se blížili moje talentovky, které jsem před 18 dny úspěšně absolvovala. Vypadá to, že už jsem dokonce u dneška. Zas tolik se toho asi nestalo. Moje kariéra animátora skončila, nedávalo mi do chuť do života a nenaplňovalo mě to energií, takže jsem toho prostě nechala. Kreslím dál, ale né tak živě jako dříve, jen teď od nového roku se trocha snažím. RPG už nehraju, tesknu po tom, ale co se dá dělat. Snad se to již brzy změní. To bylo malé info o mě a mém světě v krabici.
To hlavní co mě zajímá je, jak jste se měli vy? Pokud kdykoliv na tnhle blog zavítáte a pamatujete si mě, ozvěte se, ráda si zavzpomínám na mé čtenáře :) S některými z vás jsme stále z kontaktu, ale s některými ne a chci to napravit. Neslibuji, že napíšu víc článků. Možná, že někdy tu nějakej další článek přibude. Možná to bude zítra, možná příští týden, možná příští měsíc, kdo ví..
Vaše Veverka-DK :)
 
 

Reklama