Vzpomínám

Konec bluefora = konec RPG éry?

16. listopadu 2016 v 21:59 | J.

Zdravím,
takže .. po dlouhé době článek o něčem normálním. Možná jste si už všimli, že služba blueforum 1.1.2017 skončí. Opravdu nevím, jestli nadobro, ale co vím je, že naše RPG vzpomínky budou navždy smazány. Některý vzpomínky tedy byly smazány už dávno, heh.
Tento článek je zaměřený hlavně na hráče RPG Kočičí něco a jejích dvou dalších následovníků. Když jsem se tam zaregistrovala poprvé jako Veverka, nenapadlo mě, že mě svět RPG tak moc vtáhne. A už vůbec jsem nevěděla, že další dva či tři roky nebudu moci bez RPG žít. RPG svět mě spoustu naučil. Zažila jsem tam spousty dobrodružství a nemohu zapomenout na naše časté hádky a stěžovní si, jak s námi nikdo nechce hrát (Omlouvám se Rainy, pokud jsem jí nějak znepříjemnila život).
Veverka vypráví Closi drastický příběh.

Moje první postava, Veverka, byla děsná postava. Nejen, že má gramatika byla v té době hroznej shit, ale i ten její příběh celkově. Nebavilo mě za ní hrát a proto jsem s ní posléze skončila. Vlastně jsem skončila skoro se všema postavama dobrovolně. Veverka měla psa, Fullera, který příběh přežil déle než ona sama.
Po ní přišel Diesel a sním jsem na RPG přivedla i nováčka - Safku, která je doteď mojí dobrou kamarádkou. Naše kameny byly také dosti shitské, ale příběh byl furt lepší, než Veverčin. Dieselovi se totiž povedlo namnožit. A splodil satana Silenta. Ale Frozen byla vlastně taky docela satan.
Tak takhle nějak vypadal můj první hump.

Po nějaké době jsem zjistila, že Diesel je piece of crap a měla jsem pravdu. Diesel byl fakt blbeček. A tak utekl od Shadow a svých dětí pryč. Myslím. A stal se z něj vykastrovanej a tlustej domácí mazlíček, co tráví celé dny na klíně svého majitele sledováním Rosamunde Pilcher. Pak jsem chvíli hrála jen za jeho syna, Matthewa. Docela mě mrzelo, že jsem jeho charakter více nerozvinula. Adminka ho totiž neměla ráda a poslala ho někam do země nezemě :c
Pak jsem si dala pauzu a přišla s Vixen. Ta byla fajn, moje nejoblíbenější dívčí postava. S ní jsem zažila spousty dobrodružství. Spouusty. Vixen se zamilovala samozřejmě do Silenta, protože v té době jsem s ní byla nej bff a prostě s nikým jiným jsem hrát nedokázala. Až jsem se začala trochu seznamovat se Sagou. Do dnes si vzpomínám, jak Saga povídala o hře TWD a neustále posílala do chatu fotky té hlavní protagonistky a já jí řekla, že mi její chování přijde přiteplený a ona se strašně urazila :D Kdo by to byl řekl, že dnes budeme tak dobré kamarádky, ba i sestry?
Libová hláška děfky Vixen.
Tomuhle se říká vytuněné porno.

Ale jakmile Vixen odrodila své dvě koťata, nějak mě omrzela. Tedy, jen na chvíli mě omrzela. Začala jsem hrát (na tajno) za její kotě Montyho a zároveň jsem hrála ještě za kotě Safiry - Rose. Rose byla hloupá a nemám jí ráda. Byla divoká a trochu .. no, byla na starší kocoury a tajně snila o Silentovi. Později to s ní nevypadalo moc dobře. Dokonce se pokusila o sebevraždu. Peacha.
Pak se RPG pozastavila. Pozastavila už navždy. Já už počítala s definitvním koncem, ale Saga se Safkou udělaly novou RPG, kam jsem přišla s Vixen. Tedy aspoň myslím. Nevím jestli si to pamatuju správně, ale byl tam Havraní klan, který vedla Aurora a měla zástupce Šedého. A já jsem si tam přivedla Milese. Pravděpodobně nejlepší postavu za celou svojí herní kariéru. Jeho jsem opravdu nikdy nelitovala, vždycky jsem s ním měla co hrát, měl suprovej charakter a prostě .. přece jen byl stvořen podle mého muže :D
Miles kamenil s Shelby - Sagou. A s tou jsem si vyhrála několik měsíců opravdu nejvíc. Strašně ráda, bych se do tý doby vrátila a zahrála si. Nebo se aspoň podívala na staré příspěvky .. ale to nejde, protože někdo ty RPG smazal. Mě to ale trápí jen trošičku, protože vzpomínky přeci nosím ve svém srdci. A zrovna Miles si to zaslouží. Po skončení třetí RPG u Kejty jsem se rozhodla, že na čtvrtou už to táhnout nehodlám. I když jsme se Sagou několikrát pokoušely o znovuobnovení, nešlo to ..
Je mě strašně smutno, že ani nemůžu dokončit tento článek :c
Milesi, byl jsi moje nejlepší kočičí postava evrrr. Jen ten tvůj fejsbůkovej profil stál za prd.

Návrat do pravěku 0.1 - Obsese Nezvratným osudem

19. března 2016 v 18:30 | J.

Návrat do pravěku 0.1

OBSESE NEZVRATNÝM OSUDEM A PODIVNÝMI HERCI


Návrat do pravěku je nová rubrika hlavně pro pamětníky tohoto blogu. Rubrika spočívá v návratu do minulosti blogu, která je sice nenávratně smazána, ale stále utkvívá v mé hlavě. Chci rozebrat mé chování. Mé trapné chování.

A jak je již v názvu řečeno, dnes se budeme zabývat mojí obsesí filmem z roku 1999, který na dlouhou dobu oslepil mojí mysl. Bohužel to odnesl i tento blog a jeho čtěnáři. Omlouvám se vám za to, ale hlavě prostě neporučíte :D Film o kterém mluvím se jmenuje Nezvratný osud a jako na potvoru, pro mé čtenáře, má pět dílů.
Mamka mi asi ve dvanácti letech dovolila koukat na horory a jeden z prvních, co jsem viděla, byl právě Nezvratný osud. Okamžitě jsem se tím stala posedlá. Dokonce jsem si udělala i postavu inspirovanou oným filmem, jmenoval se kocour Billy. Udělala jsem si ho podle mé oblíbené postavy z filmu, kterou hrát Sean William Scott (pokud si to dobře pamatuju). Byla to asi moje nejznámějši postava, to musím uznat. Všude jsem s ním totiž otravovala.
Tohle je on. Ten ďábelský kocour Billy, kterému jsem později z čiré nenávisti začala přezdívat Bořek.

Billy byl samozřejmě má nejoblíbenější postava, ale začínala jsem koukat na víc hororů a k němu přibyli další postavy, jako kočka Heather, kocour Ian nebo další kocour Bobby. Výmýšlela jsem spoustu hovadin a ty jsem pak dala do nejrůznějších příběhu jako "Kočky co zlomily osud". Dodnes tomu názvu nerozumím :D Nesmím zapomenout zmínit svou lásku k Odloženým případů, podle kterých jsem si udělala stylovýho kocoura Rakeťáka. Byl boží a měla jsem s ním velký plány, avšak nikdy jsem neměla možnost ten příběh říct světu. Stejně to byla sračka.
Za lásku k Billymu a jeho herci jsem se ale časem začala sytdět, čemuž se ani nedivím. Moje kámoška si ze mě začala dělat srandu a doteď na to nemůže zapomenout, bylo mi to otravný, tak jsem ho prostě předělala na Bořka, tlustýho kocoura, co by si přál řídit kamion. Když to zmíní teď, zasmějeme se nad tím, ale ta mladá mysl prostě přemýšlí jinak.
I moje mamka, kdykoli je v telce nějaký film právě s ním, začne se mi smát a upozorňovat na to. A já se vždycky hrozně stydím. No jaj bože, tak se mi v mládí líbil nějakej čurák, je potřeba mi to opakovat i nyní?


Projíždím si tak galerii tohohle blogu a co nevidím? Zapomněla jsem na svou obsesi filmem Saw. Nebyla to úplně tak mocná obsese samotným filmem, ale spíše hercem z prvního dílu, Leigh Whannellem. Kupodivu, za toho se nestydím, je to stále sympatickej cápek a mého zalíbení k němu jsem nikdy nelitovala. Dalších postav lituju doteď.
To v pozadí má být vlak (ano, i takový sračky jsem kdysi kreslila)

Ten film jsem v minulých třech letech shlédla asi dvacetkrát a to si nevymýšlím. Teď už ho nechci ani vidět. Prostě plz nope. Ještě jsem byla posedlá filmem Pach Krve, ale o tom bude psáno v dalším díle, takže nesmutněte. Myslím, že s tímhle filmem jsem si já a moji čtenáři užili dost. Dokonce jsem měla i jůtub čanl, kam jsem dávala CZ scénky, které mi přišly vtipné. Taky jsem se účastnila spoustu MEPek, kam jsem dávala různé kvalitně sestříhané "mešapy". No byla to prostě hrůza a jsem ráda, že už takovej dement nejsem.

Konec epizody, příště uvidíte ohlédnutí za Pachem Mrkve, které bude doplněno barevnýma kresbama z minulosti i přítomnosti! Bude to článek o živém předělání samotného příběhu. Super!
 
 

Reklama