Z mého světa

Automaty

26. srpna 2016 v 22:53 | J.

Automaty

Asi si myslíte, že následující článek bude o nějaké mé závislosti na herních automatech. Ale není tomu tak! Naopak, tento článek bude vyprávět můj prázdninový příběh z mé brigády. Bude to veliký drasťák, inspirovaný mojí oblíbenou seksy blogerkou Inkou. Ona má vždy tak duchaplné články.
Můj příběh začíná minulý rok. Dokončila jsem tehdá základku a konečně jsem mohla nastoupit na brigádu k mojí mamce do práce, kam už jsem se horlivě nemohla dočkat. Moje mamča pracuje ve fabrice jménem Elitrollic. Víte co to je? Ne, nevíte. Zde www.elitrollic.cz se dozvíte víc. Stránky jsou teda hodně staré no. Já to neumím moc vysvětlit, ale dělá se tam buď něco okolo desek SMD a nebo kompletace blbostí pro Jablotroll (od nich si nic nekupujte). Moje mamča tam dělá už celou věčnost a jelikož mají děti zaměstnanců velikou šanci tam brigádničit, nemohla jsem se té šance pustit. Hlavně když za mě mamča všechno zařídí a já nemusím skoro vůbec otevřít hubu ;D
Nádherná budova

Minulý rok jsem byla dost vyděšená, všichni na mě furt čuměli a neustále mi opakovali, jakej jsem rozkošnej drobnej andílek :') Mamča mě tedy ujistila, že jejich myšlenky vyvrací a všem hned říká, že jsem jen satan v těle anděla, ale asi tomu moc nevěří. Byla jsem tam myslím 10 dní a to celou dobu pod střechou a kompletovala jsem sáčky pro Jablotroll. Seksy práce, to vám řeknu. Jen na chvíli mě přeřadili úplně dolů, na automaty. Přímo k mamčinému tehdějšímu boyfriendovi. Mě se tam teda moc nelíbilo, ale seznámila jsem se tam s pár dobrýma člověkopsama, tak aspoň že tak. Po dokončení štítkování jsem se vrátila zpět pod střechu. Moc si to nepamatuju :D
Tenhle rok jsem tam přišla mnohem sebevědomnější, už jsem to tam znala a nebála jsem se. Dokonce tam měla přijít i nějaká dcerka mamčiný BFF. Nejdřív jsem se toho obávala, protože mamča mi furt říkala, jak se na mě ta holka těší, přitom mě ani nezná. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se viděli asi čtyřikrát. Zalíbila se mi, ale já jí asi ne. Nevěděla jsem, jak s ní nazávat nějakou konverzaci, tak jsem to vždycky nechala bejt. Navíc měla divnýho hodně mladýho kluka.
Jeden a půl dne jsem byla opět pod střechou. Měla jsem radost, nahoře jsem si to oblíbila - je to tam trochu flákačka, ale pššt ;D Dokonce jsem se tam seznámila i s nějakým klukem, co pořád jen mlel a mlel a nebo na mě dělal ksichty. Byl tam i minulý rok, ale to seděl daleko ode mne. No a ten druhej den mě tedy přeřadili dolů. Dolů na automaty. Byl to pro mě šok. Měla jsem z toho strašný strach, protože moje mamča už s tím přítelem, Kasem, nechodila a měla ho za nepřítele. Ostatně jako všechny ;D Když jsem tam byla ten první den, byla jsem dost nesvá a Kas taky - je to vždycky poznat v jeho hlase. Avšak netrvalo dlouho a už jsme se něčemu společně smáli. Mamča nebyla ráda, že tam jsem, ale já si to tam během dvou dnů zamilovala. Neustále jsme se tam smáli nad rádiem Contact, dělali si černej humor nebo litovali, že nemůžeme lovit pokémony.
Very deep fotka strojů AOI značky Saki. U tohohle stroje jsem seděla. Ale nebojte se, já ho neobsluhovala ;D

Uběhly asi dva týdny a má brigáda skončila. Měla jsem radost, ale docela jsem se i děsila, kam mě pošlou v srpnu. Chtěla jsem na automaty, ale věděla jsem, že na to nemůžu spoléhat. A ovšem mě tam už znova nedali. Šla jsem na tvarovnu - na místo, kde jsem ještě nebyla! A opět kompletovala nějaký hovadiny. Byly tam fajn ženský s kterýma byl príma pokec, ale nic tak věčně sarkastickýho jako na automatech. A tím můj příběh zatím skončil. Bude pokračovat příští rok. Doufám, že se zase s lidma od automatů uvidím. Bylo to tam seksy a za ty prachy neber to.

(Jména fabrik jsem musela trochu pozměnit, aby to bylo minimálně objevitelné na googlu. Nechci tam příští rok přijít a prvotřídně se ztrapnit :D)

Jak probíhají talentovky

9. února 2015 v 20:50 | Jeepy

Jak probíhají talentovky

Dobrý večer,
i přes to, že jsem talentovky dělala v lednu, rozhodla jsem se zapátrat ve své paměti a vše do detailů sepsat. Taky jste si určitě mohli všimnout nového dessu, který se teda nemusí zobrazovat správně, díky rozlišení obrazovek vašich PC. No, ale asi se přesuneme k tématu, že?

Talentovky jsem dělala 7.ledna 2015 v Jablonci nad Nisou, na škole SUPŠAVOŠ. Původně jsem se hlásila k oboru Grafického designu. Povinností byly samozřejmě domácí prace, 5-10 kousků. Od prosince jsem mastila jako divá na 11 domácích pracích, dvě z nich jsem dodělala den před talentovkama a ještě jsem si vzala cca. 12 domácek na flashce.
Ráno jsem vstávala v 5:15, abych to všechno stihla. Měla jsem klidnou hlavu, nehodlala jsem se přece stresovat. Bylo to od 7:30, ale na lístečku který mi přišel poštou bylo napsáno 7:00, takže jsme museli vyjet už v 6:10, abychom to stíhali. Zabalila jsem si sváču, domácky, potřeby (kde byla žádaná cidlina), desetikilovou kreslící desku a mohlo se vyrazit. Jeli jsme asi jen 15-20 minut, takže jsme do školy dorazili opravdu brzo. Dorazila jsem do třídy, kde se mělo setkání konat. Čekala jsem asi 10 minut a začali se objevovat děcka. Nejdřív jeden hoch, pak děvče a nakonec jich stejně moc nepřišlo. V 7:00 jsme tam byli asi 4. Moje mamka se se mnou již rozloučila a odfrčela. Za pár minut přišla jedna učitelka a sdělila nám, že nám vytiskly špatný cáry papíru a začíná to od 7:30. Hnili jsme tam teda těch 30 minut v naprosté tichosti, házeli jsme po sobě mrtvé pohledy, ale nikdo neřekl ani slovo. Pak to začalo, byly nám rozdány papírky s číslem a formuláře o famílii. Vše jsem vyplnila a odevzdala, dostala jsem nějakej tajnej kód, kterej doteď nevím, kam patří a číslo 2016 (myslím :D). Tímhle číslíčkem jsem se musela podepsat na všech mých pracích. Dostali jsme ještě od učitelky instrukci, že se máme přesunout do jedné třídy o patro výše. Bylo pro mě hodně těžký se s tou 10 kilovou deskou tahat v jedný ruce. Nikdo mi samozřejmě nebyl ochoten pomoci. Nahoře ve třídě proběhli testy z všeobeckých znalostí a českého jazyka. Nebylo to zas tak těžké, když si dáte na googlu ''Test všeobecných znalostí Scio'', tak je to téměř úplně to stejné, jenom tam na 100% nebude úryvek z knihy od Tolkiena, jako v Scio testě je ;D Všechno jsem stihla - až moc brzo, což mi bylo tak nějak divnó no. Když jsme vše dokončili (na testy už dorazili všechny děcka, mezi nima byla i jedna načuřená prsatka), přesunuli jsme se do pracovních tříd po třech skupinkách.
Prvním úkolem bylo kreslit podle předlohy. To mělo být na tři hodiny. Mě to přišlo až příliš lehké, což je právě ta chyba. Musíte v sobě mít ještě něco, něco, co jsem já holt neměla. Měli jsme tam láhev na cihle omotanou látkou sedíc na trojnožce. Seznámila jsem se s děvčetem Eliškou, která mi slíbila, že si mě přidá na FB, ale hádám, že na to zapomněla. Mezi první úkolem jsme chodili taky na pohovory, kde jsme předkládali ředitelce domácí prace. Z toho jsem byla nehorázně vyklepaná. Jedna polvina komise sedí u stolu a druhá si vezme bokem vaše domácí práce, fotí si je tam a konverzuje o nich. Vy sedíte za stolem na židli, pžed ředitelkou a zodpovídáte její otázky. Fuuh, ještě asi deset minut po tom jsem se klepala, jak tam prohlíželi ty domácí prace na multimediální tabuli, byla jsem sevřená jak vypraný prádlo. O velký přestávce jsme byly se soudružkou Eliškou i v Bille - prej až tam bude příště chtít, mám jí zastavit. První úkol jsme zvládli už v první polovině, ona to docela doflákla, ale pššt, ehrm :D
Druhým úkolem byla kresba zpaměti, čímž bylo naše zadání ''Cyklista projíždějící ulicí mezi domy za slunného dne''. Okej, za tenhle úkol jsem měla plnej počet bodů. Pouze je to hodně časově omezené, pouze 45 minut, což mi vůbec nestačilo. Nakreslila jsem děvče na kole projíždějící SUPSAVOS AVENUE. No, nestihla jsem to vybarvit, jenom vlasy.
Třetím úkolem bylo modelování, což mi moc nešlo. Skoro vůbec, s hlínou jsem pracovala poprvé. Dostala jsem jenom 18 bodů z 30, což není upe k pláči, ale mohlo to bejt lepší. Tenhle třetí úkol měl bejt přesně do čtyř, ale my jsme to měli hotové asi v 14:30, což byl docela velkej problém. Moje mamka mohla přijet až po 15:30. Neměla jsem kredit abych jí zavolala, takže jsem jen napsala sms její kamarádce a radši jí ještě prozvonila. Mojí odpovědí bylo, že mamka hned nasedá na vlak a jede pro mě. Asi 45 minut jsem stála ve vestibulu. Nejdřív jsem tedy byla venku, ale proč, když jsem mohla být vevnitř? Moje mamka okolo 15:30-16:00 opravdu přišla a mohlo se vyrazit. Cestou na vlak jsem jí vyprávěla o celém dni .. no bylo to drama.
A výsledek? No, strašně jsme se bála že mě nevezmou, že jsem to podělala, protože v pátek se objevili na netu výsledku z talentové zkoušky a měla jsem jen 96 bodů. Musela jsem čekat do pondělí, jestli se dostanu nebo ne. Byla jsem vystresovaná jak něco, mamka mi po škole volala výsledek osobně. Měla jsem strach, ale nakonec jsme se dozvěděla, že jsem 7. 8-) 7. na obor designu bižuterie, samozřejmě jsem to hned přijala. Jdu tam i se svou soudružkou ze ZŠ :)

A nyní, trocha mých domácek :D Ať máte pozvednuté sebevědomí.
Tohle je z roku 2012, jenom jsme měla čtvrtku navíc, tak jsem si to různě postříhala a složila z toho tohle :')

Smíšek a Pippin jako štěňátka, můj oblíbenej kousek.

Chevrolet Impala SS, tahle mi trvala skoro nejdýl, Ještěd jí ale předčil. Na tuhle kresbu jsem dostala otázku, jestli je to auto moje. Vysmála jsem se jim.

Tohle jsem dodělala den předtím, byla to rychlovka a moje první zátiší vůbec .__.

OD Ještěd. Největší pranice, dodělala jsem jí na poslední chvíli. Tenhle obchoďáček je mrška. Vidíte ty parkety? ty trubky? prostě .. ještě jsem toho dost vynechala, jako třeba stánky s občerstvením. Taky se mi stala nehoda, že jsem na to vyflusla červenou vodovku, vypadalo to pak dost neupraveně(je to tam hore v rohu). Na tohle jsem dostala hodně otázek, hlavně mě teda zarazilo ''Jak jste přišla k té kresbě Ještědu?'' moc jsem to nepochopil :D V klidu jsem odvětila, že jsem to nakreslila z fotky.

Cácorka, původně to bylo prázdný, ale pak jsem to trošku vylepšila těma barvičkama.

Border kolie, inspirovala jsem se jednou kresbou z DA

Anonymní fretečka u jezera, v lese, pod stromama. No byla to zábava kreslit.

Peregrin Bral, Pippiňáček. Kreslila jsem to podle kresby, protože jsem člověka hobita, kreslila zcela poprvé. Docela se mi to povedlo, na to, že je to můj PRVNÍ portrét ;D ale hodně bych změnila, hlavně to, abych to nekreslila podle kresby, ale fotky. Achich ach, příště to bude lepší.

Tak snad vám článek trochu pomohl či zvedl sebevědomí. Za mě, na přípravku jsem nechodila, ale dozvíte se tam hodně věcí a možná tam najdete právě to něco, co mě zrovna chybělo. Musí to být právě něco .. něco, no, kdybych tak věděla. Já to nenašla, ale doufám, že mi tahle škola pomůže to něco najít, to něco, co za tím vším je.

Klidně mi položte nějakou otázku, odpovím, jak nejlépe budu moci.

Vaše Jeeperka :)
 
 

Reklama